Esej 1

Eseje, které jsem se zde rozhodl publikovat, jsou vlastně mými vzpomínkami. V nich bych se chtěl postupně vracet zpět a připomínat celý ten vypjatý a válkou motivovaný proces, kterým fyzika za minulé období více než padesáti let prošla. Vedoucí státy v něm mobilizovaly nevídané prostředky, které nasměrovaly do vývoje strategických jaderných zbraní. Nám fyzikům tento proces přinesl ohromnou příležitost a materiální podporu, takže jsme si mohli vytvořit dominantní pozici mezi ostatním výzkumem a vývojem. Často přemýšlím nad morální stránkou celého tohoto období včetně mé vlastní účasti. Pokud ho pozoruji současnýma očima, jsem překvapen, jak málo jsme my fyzici svoji klíčovou úlohu chápali. Zahleděnost do podstaty problému nás ovlivňovala natolik, že jsme nad konečnými výsledky naší práce nepřemýšleli a jen málo z nás tušilo, že tyto výzkumy jsou aplikovány na smrtonosné zbraně. To vše jsme se dověděli až s odstupem několika let.

Je to velice složitá otázka a myslím si, že také velice důležitá pro pochopení morálních pozic vědce, který pracuje na hraně výzkumu a vývoje, jehož výsledky mohou býti velmi snadno zneužity.

Lhal bych, kdybych chtěl tvrdit, že ta doba je dávno za námi a nebezpečí zneužití toho nejcitlivějšího výzkumu již pominulo. Ne, není. V poslední době se opět najdou lidé, kteří by zneužití vědy a novou eskalaci situace s využitím posledního nejnovějšího výzkumu uvítali. Bohužel je to stále zejména fyzika, která je tolik zneužitelná, a vše z ní je opět v rukou tzv. strategického výzkumu, což je pouze jiný název pro zneužitelnost.

Ale vraťme se zpět. Ve zmíněném období jsem postupně pracoval ve strategickém experimentálním výzkumu na obou stranách železné opony tvořené studenou válkou. Zpočátku jako experimentální fyzik v tajných jaderných laboratořích tehdejšího Sovětského svazu, převážně v rámci mezinárodního programu spolupráce socialistických států; později také v lépe střežených a utajovaných lokalitách, naštěstí však ne příliš dlouho. Jména mých učitelů a spolupracovníků z těchto let představují osobnosti oceněné Nobelovými cenami a další vynikající odborníky. Moje následující angažmá experimentálního fyzika mne zavedlo do odlišného oboru vývoje velkých počítačových systémů do Velké Británie. Zvolil jsem ho účelově pro potřeby experimentální jaderné fyziky. Zde mne zastihlo tzv. Pražské jaro a následující události v roce 1968 poznamenané vstupem sovětských vojsk do Československa. Pro mě to byl klíčový moment, který zásadně změnil můj život. Osobní detaily zde nechci příliš rozebírat, k tomuto období se budu ještě vracet. Od tohoto okamžiku se však moje budoucnost odvíjela již natrvalo v západním světě.

Nyní historické vzpomínky přeruším a budu se věnovat vlastnímu předmětu své činnosti, tj. problematice fyziky. Fyzika mi nesmírně mnoho dala, ale také velmi mnoho vzala. Zaplatil jsem za to vyčerpávajícím životním a pracovním tempem na hraně lidských možností. Byla to daň za to, že jsem mohl pohlédnout mnohem podrobněji a mnohem hlouběji do podstaty tohoto oboru, který, jak jsem pochopil, mimo všeobecně známých dopadů na zbrojení a zbrojní arsenály kupodivu vlastně zkoumá podstatu života a světa. Pro mnoho lidí je to překvapivé. Náš svět je tvořen stavebními prvky, což jsou molekuly, atomy a jejich celá jemná stavební struktura tvořená elementárními částicemi. Některé mají dosud nepoznané a podivné vlastnosti, mnoho jich je dosud neobjevených. Tato oblast je důvěrnou pracovní oblastí fyzika, kterou nezná nikdo lépe než on. Ovšem také život, naše tělo a biostruktura jsou tvořeny stejnými prvky, jejichž vlastnosti se částečně projevují tak, že výsledek nazýváme životem. Abychom mohli tyto základy života zkoumat, musela experimentální fyzika pro tyto účely vyvinout odpovídající nástroje. Zde se stýká věda o životě: biofyzika a experimentální fyzika. Velmi zřetelně je to vidět v pokroku nejmodernějšího medicínského diagnostického vybavení, které původně vyšlo z fyzikálních experimentálních laboratoří. Toto není míněno nadřazeně, experimentální fyzika není nadřazena biofyzice, jsou velmi úzce propojeny. Zatímco experimentální fyzika zajištuje základní diagnostické vybavení, úkolem biofyziků je využívat ho tak, aby mohli objasnit podstatu života a životních procesů.

V současné době my fyzici prožíváme vzrušené období, dá se nazvat obdobím neutrina. Začínáme chápat, že tato nepostižitelná elementární částice ovlivňuje nejen fyziku, ale i genetiku a jiné obory související s životem. Fyzici se intenzivně snaží získat vědomosti o této částici, mít možnost ji zkoumat a sledovat, ale zatím se to daří jen naprosto nedostatečně. Projekt RabstejnLab byl vytvořen proto, aby alespoň malým přispěním tyto snahy posílil. Tímto jsem poodhalil poněkud záhadné (jak se může zdát) zaměření našeho pracoviště. Fyzika se ocitla ve stavu kritického zlomu: Očekáváme, že nejbližší objevy ji výrazně změní, lépe řečeno, změní naše chápaní tohoto oboru lidského poznání.

Příště budu v tomto tématu pokračovat.

bmp

#esej